Místy v krajinách, stopy v cizích tvářích, v podvědomí strach jsem.
Teplem v péřinách, střepy pod polštáři, už ne sebe vrah, jen člověk bezejmen.
Když mi odpouštíš, pohybem dlaní probudíš den, ale nejsi blíž, jen připomínáš, kým jsem.
Světluška zimních rán, vítr s dvou světových stran, bezbarvá hladina pat.
Člověk v mém těle je sám, vkrádá se podvíčka tam, kde bezbřehu protékám a mizím.
Ničí bytost v tmách, ničí tón v ozvěnách, ční zvodní hřas tvůj stín.
Peruť víří prach, som tuti, čtu ti v snách, až hrdy ztlumí hlas, ti prozradím.
Jsem světluška zimních rán, vítr s dvou světových stran, bezbarvá hladina pat.
Člověk v mém těle je sám, vkrádá se podvíčka tam, kde bezbřehu protékám.
Jsme narozených květů, kopr tím, svou různých světů spletí konkubín, spletitá cesta k cíli.
S oslněním, s chutí stát se tím, co dávno je tu, co sama nevidím. Nechci přestát, dokud jsme živý sen.
Jsem světluška zimních rán, vítr s dvou světových stran, bezbarvá hladina pat.
Člověk v mém těle je sám, vkrádá se podvíčka tam, kde bezbřehu protékám.
Jsem světluška zimních rán, vítr s dvou světových stran, bezbarvá hladina pat.
Člověk v mém těle je sám, vkrádá se podvíčka tam, kde bezbřehu protékám.
Titulky vytvořil JohnyX http://johnyxcz.blogspot.com