Ty víš, že já ti neudolám.
Ať vím, jak je to špatně,
naším společným kapitolám
by měl být konec nezvratně.
Den, kdy jsme se poznali,
stále v paměti mám.
Byl jsi tak nesmějí,
a to se podělo kam.
Pamatuju si to přesně,
jak si vždy zklopil tvár.
Teď se na mě koukneš svůdně,
s očím ti však zmizela zář.
A ty zas si blíž, zase mám v srdci tíž.
Stačí jeden den, abys byl zazten.
Kdo ze všech těch stěn, udělá znovu minulost.
Jeden den,
a budeš zazten,
co v mých očích je chtěn.
A toho mám už vážně dost.
Náhle dovolit si můžeš,
to, co jsi mohl dřív.
Když rukou svou kloužeš,
zas okousek níž.
A po každém mám pocit,
že znám pevnou zem.
Svět se mi začne točit,
kež by to byl jen sen.
Sen krásný, plný okouzení a nádherný chvil.
Co však rozplynul se v okamžení,
kdy rozpřesk nás probudil.
Ty však zas si blíž, nechceš už zmizet spíš.
Stačí jeden den, abys byl zazten.
Kdo ze všech těch stěn, udělá znovu minulost.
Jeden den,
a budeš zazten,
co v mých očích je chtěn.
A toho mám už vážně dost.
Stačí jeden den, abys byl zazten.
Kdo ze všech těch stěn, udělá znovu minulost.
Jeden den,
a budeš zazten,
co v mých očích je chtěn.
A toho mám už vážně dost.
Jeden den, kdy se naše ruce znovu setkají.
Jeden den,
a naše rty stejnou touhu netají.
Stačí jeden den, abys byl zazten.
Kdo ze všech těch stěn, udělá znovu minulost.
Stačí jeden den, abys byl zazten.
Kdo ze všech těch stěn, udělá znovu minulost.
Jeden den,
a budeš zazten,
co v mých očích je chtěn.
A toho mám už vážně dost.
Jeden den,
abys byl zazten.
Kdo ze všech těch stěn, udělá znovu minulost.
Jeden den,
a budeš zazten,
co v mých očích je chtěn.
A toho mám už vážně dost.