Není lehké zůstat nad věcí,
když se náhle hroutí vněční řáč.
A to, co v nás z lampy rozsvěcí,
vyzjí se vším, co máš pořád rád.
Není lehčí ztratit zázemí,
a vydat se pouští do bouří,
když se v nás, jak v tajném podzemí,
si tyranou pod pás rozbouří.
Tak v srdci dál mě hřej, pohlaď mou tvář,
dožil mi sílu vlej z krví.
Písně, co zná můj svět, a jako znáš,
poselství dávných věd, probouzí nás.
Vím, že chvíli trvá najít směr,
když se mlha v očích usadí.
A tak to, co říkám, vážně ber,
si král, nezůstávej v podhradí.
Je čas těm, co kráčí temnotou,
z věží hradu mávat pochodí.
Nemusí dál bloudit samotou,
když se řeka ohňů rozvodní.
Tak v srdci dál mě hřej, pohlaď mou tvář,
dožil mi sílu vlej z krví.
Písně, co zná můj svět, a jako znáš,
poselství dávných věd, probouzí nás.
Tak v
srdci dál mě hřej, pohlaď mou tvář,
dožil mi sílu vlej z krví.
Písně, co zná můj svět, a jako znáš,
poselství dávných věd, probouzí nás.