Let předních dnů
vnímám jak déšť,
kruh lidí a jmen
a pravdu a lež.
A hranice snů v noci den ve dne noc
a tu a tam stek,
když je všeho už moc,
někde uprostřed mám tvůj oprázek mám,
vždycky když bolí den,
tak si ho maluju sám.
Krásně bílá je smích, černá oči a strach,
to jak poznáváš svět,
slunce, květy a prach.
Pojď ruku mi dej,
nechci abyš šel sám,
možná vode nás víc,
řeknem dopůjde kam.
Do posledních koutů téhle planety říct,
že nad láskou není, že nic není víc.
Pled předních dnů
vnímám jak déšť,
kruh lidí a jmen a pravdu a lež.
A bezmocně koukám, jak vše mudeš stříc,
vždycky zakopneš dřív, než stačím ti říc.
Pojď ruku mi dej,
nechci abyš šel sám,
možná vode nás víc,
řeknem dopůjde kam.
Do posledních koutů téhle planety říct,
že nad láskou není, že nic není víc.
Do posledních koutů téhle planety říct,
že nad láskou není,
že nic není víc.
Haló.