Kdybych byl rytířem,
budu se rvát
za tvoje pohledy a dotaky, který mám rád.
A kdybych věděl,
jak v tobě číst,
četl bych celou knihu a nezbyl by list.
A když se probouzím vedle tvých snů,
a zbylo schlamání i lásky u běhlých dnů,
pak rukou do vlasů vpletu ti smích
a v noci úžasu vložíš tělo do dlaní mých.
Doufám,
že láskou se zkřísí ten náš vybledlej svět.
Vím,
že láskou se zkřísí,
tak jako vodou, jako vodou uvadlej květ.
Když srdce zamykáš a utíráš slzy,
pro pár hloubejch slov mě tví, slaný oči mrzí.
Daleko utíkáš, snad vrátíš se zpět,
než dohraju pídi seň a dostní tóny.
Zhroudí se svět.
Doufám,
že láskou se zkřísí ten náš vybledlej svět.
Vím, že láskou se zkřísí,
tak jako vodou, jako vodou.
Doufám,
že láskou se zkřísí
ten náš vybledlej svět.
Vím,
že láskou se zkřísí,
tak jako vodou, jako vodou uvadlej květ.
Tak jako vodou, jako vodou
uvadlej květ.