Taková smutná krása,
padající list je vyšší než strom,
v té básně Vladimíra Holana,
Pak u rybníka nevděk,
sám s prázdnou hlavou vytuštěnej svět,
všechno je lásko teprv před náma,
touhláž se podně, tak vzdálená, tak neznámá.
Soukromí pekla,
zmačkaný parté,
za chvíli se tíním probolí nímá.
A nosem čtvrhrán, říkám se s Dantem,
stojím ať vržen jakkoliv.
Vlasi nám voní kouřem,
havraní týpí indianskej podzem,
má milá, rostomile blázněvá,
jako se zlobí a koutkem úsce usmívá.
Soukromí pekla,
zmačkaný parté,
za chvíli se tíním probolí nímá.
A nosem čtvrhrán,
říkám se s Dantem,
stojím ať vržen jakkoliv.
Takovej krásnej smutek
a padající list je vyšší než strom.
