Když všude byl můj blondětej chlapče,
když všude byl můj blondětej sne,
po dvanácti mlhavých horách jsem byl hlád,
padesát klikatejch silnic jsem prošel,
do šesti truchlivých lesů jsem vstoupil,
na sedmi nehybných mořích se plavil,
po tisícmi dlouhým křpětověkáče.
A tíž, tíž, tíž, tíž, tím dál tíž se nechá.
Což všechno si viděl můj blondětej chlapče,
což všechno viděl můj blondětej sne,
viděl jsem nemluvně zšakalý svečku,
viděl jsem dálnici zlatou ale pustou,
viděl jsem přízu s krvavou větví,
viděl jsem kádiván nasáklý krví,
viděl jsem žebřík pod pílou vodou,
viděl jsem mluvky s jazykem v přečí,
viděl jsem dětě s ostrým mečem.
A tíž, tíž,
tíž, tíž, tím dál tíž se nechá.
Což všechno slyšel můj blondětej chlapče,
což všechno slyšel můj blondětej sne,
slyšel jsem hromy s varovným hlasem,
slyšel jsem vlnu co zaplaví zemi,
slyšel jsem tamborěk s rukama v pohně,
slyšel jsem šepot tisíců mníků,
slyšel jsem výkřiky hladoj smíchu,
slyšel jsem básníka co umřel v pláče,
slyšel jsem králna jak klečí a pláče.
Tíž, tíž, tíž, tíž, tím dál tíž se nechá.
Koho jsi potkal můj blondětej chlapče,
koho jsi potkal můj blondětej sne,
potkal jsem díčeho mrtvýho koně,
potkal jsem dobráka se vsteklou dogu,
potkal jsem ženu s slohním výmčelem,
potkal jsem díčku co dává mi dluhu,
potkal jsem lidi raněný láskou,
potkal jsem lidi raněný záští.
Tíž, tíž, tíž, tíž, tíž, tím dál tíž se nechá.
Co chceš dělat teď můj blondětej chlapče,
co chceš dělat teď můj blondětej sne,
Vrátím se zpátky, než se unosím hruzo.
Schovám se v temnotách nejhlubších lesů.
Kde lidí jsou spousty a roce maj prázdných.
Kde teky se topí v granulých jedl.
Kde městečko v stráni je studený žalas.
Kde nikdy nevidíš kdo tváří Tatumen.
Je hladl a ztracenej k duši,
je černá, je parva, kde nola je mnoho.
A to budu hását a s jím budu dechat.
A věřím o to s kopců, ať každej mě slyší.
Tak tohle mi řekl, než začal jsem zpívat.
Tak tohle mi řekl, než začal jsem zpívat.
Tak tohle mi řekl, než začal jsem zpívat.
A mě kumocka.