Kde domov můj,
kde mí srdce bije,
Karlínský sent luj,
Žižkovská Brazílie,
láska podpavlačí,
vůně mariánky,
kočárky břichem tlačí,
mladý indiánky,
drzej cholek smích,
štěká v ulicích,
řeči divochů nerozumíš,
když nejseš jedním z nich,
kde domov máš,
tam kde srdce bije,
tam kde vidíš tvář.
Žižkovská Brazílie.
Nebeská kancelář,
volá mi prorok Jan,
svlíkně si bledou tvář,
seš indián.
Do deštných pralesů,
na svahu vítková,
svý roky odnesu,
a začnu odsnovat,
kde je ten flek,
kde to ještě žije,
labirint uliček.
Tajemný Brazílie,
maličký Brazílie,
divoký Brazílie.
