Když jsem tenkrát přiletěl svět do dlaní vzít,
studovat jsem u vás chtěl pár let v Praze žít.
Pro mní den jsem o něm měl, vážil každý krok,
a v mém srdci orloj zněl celý další rok.
Praha je staré město, Kampa prašná brána,
návděží malá strana, straho včasně zrána.
Z tověří loreta a hračan jdou spát,
já toužím kouzla vaší krásné Prahy znát.
Začal jsem ji poznávat, a též lidi v ní,
občas myslet na návrat, snít jak člověk sní,
pak jsem náhle objevil v lidech nový svět.
Vznikl celex mnoha chvil,
zážitků i vět, Praha je men za kolej aula,
ticho v sále,
knihovna spousta stránek, stoušky atd.
A občas debaty o tom,
jak má se žít,
já toužím s vámi nyní stejnou čestou jít.
Když v mé rodné zemi skryl slunce tmavý stín,
nový domov pro nás byl v Praze naštěstí.
Žijí u vás devět let,
necítím se sám,
mám svou práci,
ženu svět,
dítě,
lásku k vám.
Praha je prosek metrolidej,
spousta práce a malá dcerka,
která brzy začne ptát se.
V starosti šťastné chvíle,
co život chce nám dát,
já toužím všechny vaše nové písně znát.