U
divej řeka se klidně vlní,
Jakoby zrcadlo bylo na ní.
Najednou zablublá, blublá, blublá,
Hladina zčeržená sebou škubla.
Je to náš viločký malý hlšík,
Plav ve sny tou řekou jako hošík.
Hrošík je kamarád, radost nám dá,
Srdce má velké, každý ho má rád.
Široká hubička úsměv nosí,
Kůže jak pancíř a pas nevosí.
Válí se v bahýnku na slunci rád,
Hrošík radost nám dá, je kamarád.
Je to náš viločký malý hlšík,
Plav ve sny tou řekou jako hošík.
Hrošík je kamarád, radost nám dá,
Srdce má velké, každý ho má rád.
Hrošík je hošík, co rád by sesmál,
Vodou se cákál a písně si hrál.
Ať už si tenký či dříško už máš,
Smutný se nech muž, žiď kámoš si náš.
Je to náš viločký malý hlšík,
Plav ve sny tou řekou jako hošík.
Hrošík je kamarád, radost nám dá,
Srdce má velké, každý ho má rád.
Víš, proč si hrošík tak hladně pluje,
I když má mnohotum,
tak lehko muje.
Voda ho nadnáší, tak ho Bůh stvořil,
Nikdy on nechtěl, by se hrošík mořil.
Buď si i tý stí, jak štrábení máš,
Bůh ti pomůže, když na něj spoleháš.
Duch tě vždy nadnáší, tak to Bůh stvořil,
Nikdy on nechtěl, by se spořád mořil.