Hroši klušou muří nohou
V cestě švestka s puklou kůrou
zastaví je na rozcestí
zahálená
v modrém listí
Až začne se stmívat na dlouhé větvy
zklouznou jim z nohou šedavé trepky
Poslední zhasne v komůrce
červené
světlo na šňůrce
Usínají dlouze a hněd vyvije,
jak kůže máčená v lepidle
Cíjají a budíjí se,
když kroky šumí
odšklíbnou podrážkou z gumi
Nemají rádi hosty a návštěvy
které se bojí nechat si boty na zemi
A do větví je zavěšují ve strachu,
že hroši je obují
a vyběhnou do mraku
že hroši je obují
a vyběhnou do mraku
