Jednou už tě mále měla a už zase by tě chtěla,říšna těla, křídla motýlí.Krev zteká po růži, co snad zeď věšel,průván svou až život nešel,potrháná křídla motýlí.Vyhní se botám, který vůní šlapou,drtí řádky psa nezapouhou,jen skýbu málem s vlatou prodají tědo výkladních skříní,výstavních síní.A každej zvlášť do kapsy svý džípem si pádí.Jednou už tě mále měla, za duši tě podržela,říšna těla, křídla motýlí.Navrať se skálou, kterou z cesty sešel,otoč kamenem, kde zvešel,napní slunci křídla motýlí.Vyhní se botám, který vůní šlapou,sladké písně psa nezapouhou,jen skýbu tak, tak s vlatou prodají tědo výkladních skříní,výstavních síní.A každej zvlášť do kapsy svý džípem si pádí.Až vyroste strom, až udeří do něj bleská hrom,noc se válí.Až vyroste strom, a udeří do něj bleská hrom,narovná rozdělí, podělí, poskládáš úterý,někdy jsou nedělí a půjdeš dál.Vzpomeň si na svět, kdy pro kousek tělazázraky si neviděla,neměla si křídla motýlí.V roklině pod skálou zivení,údolí rošklebené napětím,otevřené spojením,jelení obtěžkání vábením,vrhají se bez hlavě do hlouby země.www.hradeckralove.org