Hop, sátra drohé, k vám pospíchám,
tak rychlo běžím, sotva díchám.
Proč tak běžíš, Jůřičku, nejdeš pomalu,
hodníčkem k nám,
hodníčkem k nám.
Běžím rychlo do
Linnu a nesmám novinu,
což pak tě v noci nese,
snad si popludil v lese.
O bratrove, nejmilejší, radujte se.
Že se narodil ten mesík náš,
o někž říkával staříček náš,
že sám váná rodití a k nám na svět přijíti,
spasitel náš,
spasitel náš.
Když tak jemu půjdete, co mu tedy vezmete,
já tě k němu povedu, vezmu se kůň plázmetu
a ty mu daj v asku brýse na kůletu.