Malí čísla černých šměrovacích bot,
co se těžko se hnadá.
Dřevěné korálky a na širokém pásku v kůži nůž a čaj.
Trochu bezbraně,
ale s ododlanou touhou,
hledat na slunci si místa svý,
prostě něco dělat, být, žít,
a že jsou holky, co má být.
Ne,
nestřídaj se po nocích,
to jen čísi špína,
vylevá se zhloupí hlav.
Chlapci spalej si a jedou,
a holkám připomíná kde kdo slušnost,
cit a mrav.
Trochu bezbraně, ale s ododlanou touhou,
hledat na slunci si místa svý,
prostě něco dělat, být, žít,
a že jsou holky, co má být.
Velký košelet to potátovi,
když vojančel,
stejný bágly,
co ti botřou prst.
Pár dívčích starostí, znáte, to není o co stán,
prstínek a pláče hrst.
Trochu bezbraně, ale s ododlanou touhou,
hledat na slunci si místa svý,
prostě něco dělat, být, žít,
a že jsou holky, co má být.
Trochu bezbraně,
ale s ododlanou touhou,
hledat na slunci si místa svý,
prostě něco dělat, být, žít,
a že jsou holky, co má být.