Já vdám se, pane výpravčí, kdy přijíždí můj vlak, jo v devět pět, pak čtrnáct tři a kráno náklaďák.
Já stál jsem blízko zatratí a snídal levnej čmout, pak skočím na vlak nákladní, směr na Den Ville já plout.
Stál jsem si štítek do očí, ten bejvák prázdnej byl, snad štěstí ke mně naskočí, když mířím na Den Ville.
Ten vlak, jak to zas chřestíší, se plazí už pár mil, však v novinách to nepíší, že míří to na Den Ville.
A první dívka Den Villeská, jo, na to vzal bych je, snad křídla měla andělská a nabízí mi rep.
Já sed sem ke hrám hazarním, už sázet nemám čím, pořád obrázky pezarní se míhají v srdci mým.
Já příliš tlačím na pilu, však nesmířím se s tím, že pláchla s chlápem z Den Ville a líhává tam s ním.
Já ptám se, pane výpravčí, kdy přijíždí můj vlak, jo, v devět pět, pak čtrnáct tři a králo náklaďá.