Když jsem jí potkal
Sama bylo tam plno lidí
Můj zrak stejně zůstal na ní
Jen tak nestála
Ona totiž kráčela jak dáma
A v tu dobu jsem si řekl, že bude něco v ní
Přišel jsem trošku blíž
A nevěděl, co říct
Tak jsem se zpráskal do němoty
Že to vyřeším
Nevyřešil jsem nic
A tak sám sebe se ptám
Jestli vůbec nabídnou, co mám
Je to holká, která se píšou písni
Na dva akordy
Třeba je to ta pravá, i když to nevím
Je to holká, která se píšou písni
Na dva akordy
Třeba je to ta pravá, i když to nevím
Je to holká, která se píšou písni
Na dva akordy
Třeba je to ta pravá, i když to nevím
Je to holká, která se píšou písni
Na dva akordy
Je to holká, která se píšou písni

Třeba je tu ta pravá
Poznal jsem jí blíž, už jsem se tolik nebál
Řekl jsem, tak to zkusím, vždyť za to nic nedám
Vytáhl jsem jí ven, prošli jsme celý Brno
A mě v hlavě znělo, na tenhle den nesmí zapomenout
Večer už se blížil, na vlak jsem jí doprovodil
Přišlo loučení a její úsměv
Byl to poslední, co jsem viděl
Už dál nemusím se ptát
Přece si o ní nenechám jen zdát
Je to holka, o které spíšou písně na dva akordy
Třeba je tu ta pravá, i když to nevím
Je to holka, o které spíšou písně na dva akordy
Třeba je tu ta pravá, i když to nevím
Je to holka, o které spíšou písně na dva akordy
Třeba je tu ta pravá, i když to nevím
Je to holka, o které spíšou písně na dva akordy
Třeba je tu ta pravá, i když to nevím

Třeba je tu ta pravá