Panebože, zarejte už nějakou, panebože,
zarejte už nějakou hezkou písničku,
tu jak končí,
na Dčku.
Netvářte se,
tak divně,
hladně příjemně, hladně příjemně.
Probudil jsem se náhodou na podlaze v čekárně na
nádraží v hranicích nad Labem v půl páty ráno,
příjemný.
O povržlivé pohledy jsem snášel poměrně dobře,
leželo se mi totiž tak příjemně,
tak příjemně.
A tak jsem usnul dál a spal jsem až do sedmi do rána,
že byl poslední dělňák,
pořád jsem spal,
fakt příjemný a fakt mi bylo dobře.
A čekal jsem,
až budu mít dost sil na to,
aby vstal,
přijel další vlak,
další vrzajíci,
boty mi prošly kolem hlavy.
Zadejte už nějakou hezkou písničku,
tu jak končí na déčku.
Hejte se,
tak divně,
hladně příjemně, hladně příjemně.
A čekal jsem dál a pak jsem se nakonec přece jen vzchopil,
což jsem sám nečekal a najednou jsem vstál uprostřed místnosti,
pane bože,
fakt příjemný.
Chvilku jsem koketoval s myšlenkou přisednout k někomu,
kdo se mi asi tak štítil nejvíc,
ale neměl jsem dost sil ani na prázdný gesta,
hm,
příjemný.
A pak jsem se nakonec přece jen rozhoupal a
musel jsem se dostat domů a já jsem to zvládnul,
já jsem to zvládnul.
A doma nebylo nic,
co by jakože připomínalo domů.
Kromě možnosti zalezt a spát a tak jsem spál a spál a spál.
Zalejte už nějakou hezkou písničku.
Zalejte už nějakou hezkou písničku.
Zalejte už nějakou hezkou písničku.
Zalejte už nějakou hezkou písničku.
Zalejte už nějakou hezkou písničku.
Zalejte už nějakou hezkou písničku.