A druhá naopak bude umravňující,
i když z pozice poněkud nepevný,
leč teoreticky zbůvodněný.
Ano, ano.
Něco, co vás potěší,
jsem vyčtla z moudré knihy.
A moudrý člověk nehřeší,
když čerpá z moudrých knih.
Tak jako půjčí ořeší
a slunce dělá pyhy,
tak přirozený v přírodě
je vedle ctnosti hřích.
Hřeším, hřeším, hřeším,
a co je na tom k mocouzení,
když to mužský těší,
a když to chtějí být.
Je léta šťastně provdaná
a on smí šťastně ženat,
čímž pro dámu i pro pána.
Je život jeden květ.
Tu nechá žena prohnaná,
hlavní do svých denat,
leč paní jenom do rána,
zejtra ho máte zpět.
Hřeším, hřeším, hřeším,
a co je na tom k mocouzení,
když to mužský těší,
a když to chtějí být.
Ten pán se vrátí k rodině,
své manželce a dítkům,
a znova žije nevinně,
a tím víc je má rád.
Tak proč tu mluvit o vině,
když spíše než libítku,
by lehkým ženám povinně,
měl stát udělit řád.
Co hřeším, hřeším, hřeším,
a co je na tom k mocouzení,
když to mužský těší,



a když to chtějí být.