Mám kamaráda Havrana,
má krásné černé peří.
Ten se nikdy nehádá,
ani neláteří.
Jen když je toho všeho moc,
hlavu k straně skloní,
snad prosí mě tak o pomoc,
ale kdo ví, co hlavou se mu honí.
Pak vezme jedno ze svých pér a píše,
co mu síly stačí.
Má očem za celý ten svůj krásný dlouhý život ptačí.
Mám kamaráda Havrana,
má krásné černé peří.
A on nikdy nepláče,
ani neláteří.
Jen když je toho na něj moc,
hlavu k straně skloní,
a místo slz na papír,
jen slova,
slova,
slova roní.
