Gotické věže pářil mraky smogu,
co se sype jako pepř.
Všem nám do jídla,
ve světě bez lásky hledáš Ježíše.
Ale bojíš se symbolů jeho mučidla,
u kompňutrů miliony Robinsonů.
V hrobi armádám zabitej chvil,
a svět hlasem Goliáše tvrdí,
že je David.
Chce se jen bavit, nemá žádnej cíl.
To není žádný peklo, jen pár už klepků zteklo,
z tváře satana.
Budoucnost je vratká,
největší jatka,
z daleka nejsou za náma.
Duše neví,
či je anděla,
či zmije,
a orloj tiká ledově.
Klidně se staje blachitej,
ale čím víc bude skrytej,
tím bude delší ten náš středověk.
Svět drží od světla půst,
přestává růst,
a vrací se do plenek.
Hřev benzínovejch motorů zadusil pokoru,
i prout tvejch myšlenek.
Vrchnost čím víc nakradla si v chlívku,
tím má větší pivku na tvý nepatrný statky.
Co je to pokrok,
pokroku krok,
pak ze světa úkrok,
než zmizí cesta zpátky.
On
není žádný peklo, jen pád už klepků z teklo,
z tváře satana.
Budoucnost je vratka,
největší jatka, z daleka nejsou za náma.
Duše neví, či je anděla, či zmije,
a orloj tiká ledově.
Klidně se sneje blachytej,
ale čím víc bude skrytej,
tím bude délší ten náš středověk.