Na kopcích vsi jak zhoubné bulky,
ústa všech domů mlčenlivá,
na vlnách loďka hlavou kývá,
nasedáš,
pluješ přes ty tolky.
Tvá láska trvá,
ale přesto krajina jinak nalíčená,
neznámé tváře,
cizí jména,
poznáváš hned své rodné město.
S Einsteinem v šeru v prostřed mostu sleduješ řeky líný let
a voláš s Faustem chvíle postuje polibek na krvavý rét.
V baru Jim Beam a osm jacků schováš si oheň pod kabát
a vyjdeš do tmy,
plamen v steku hodí se,
když se nedá spát.
Se starou známou v nové roli je to i není deja vu,
hlava se motá,
srdce bolí,
mladá noc spadá do trávy.
Mokrými prsty zhášíš svíce a kránu platíš za hloupost,
tvůj love song zní jak popelnice,
když do ní vhodíš lidskou kost.
08:57
03:08
04:37
03:11
