ὑπὸ ὄν ἐστι
δ ̓ ἐσκοῦ
co brousi kolemu teslu,
teď už je pašerátskou lodí,
a pětkrát tolik nám to hodí.
Pro námo říka Nobel vobrat,
a džanglár ví jak druhý vobrat!
Jen zvoru žrelo si všech zemí,
kdo by se posejdo nabál,
kdo nahrabál si ten setlený.
Protože už si nahrabál!
Ty poctiví jsou z hůru bradou,
anebo dávno nezměstný.
Já sejtře pačí těm, co kradou!
Což pro čestný je bolestný.
Zatímco muštvo normální,
svý mosky šnapsem skapální.
Já díky starým dobrým stykům,
svou kořist prodám překupníkům.
Ty neptáj se na původ zboží,
šisk na všech stranách z vůle boží!
Ty místo hlav maj hlávky zemí,
jen v krackách sílu medvědí.
Jsou alkoholem, spytom jelí,
že ošidí je nevědí!
Ty tupče nemusíš se ježit,
že ujídám z tvejch koláčů.
Já kradu, protože chci přežít
na rozlídu od všech boháčů.
Hej,
šefe, nedostal jsem žolt!
Propilš ho, seš jak stoka!
Já chcípnu žizni!
Cípneš ho!
Ani floka!
Ať jdou ty druhý po žebrotách!
Ty co jim splouchá na maják,
život je o tom,
kam s to dotáh.
A nezáleží na tom, jak.
Že jeden stel a druhej sklíří,
tak už to chodí na zemi.
Cizího nic mi není cizí, však co je moje,
to je mí.
To je mí!
Kdo nahrabal si,
ať se zubí,
svý díry zlatkou zátá.
Až jednou skončí v podpalubí,
bude se zubit zubatá.
Svět stvořený byl pro zvodějnu,
pro schopnou hordu, pro třelou.
A co se tejká božích mlejnů?
Ty zas tak často nemelou?
Ty zas tak často nemelou?