�V hlavě mám betonovou, vysokou a ledovouZeď co mý pocity polekáNa naději nečekám, raději tmě přivykámAž v ní rozpoznávám, kdo jsem jáKde v ní mám hlasy zvenku, i kdež mám sticha strachV divadle, kde hrají můj sán, kvůli se zavál prachDo hlavy mý se tma vloupá, hladina vstoupáA duše má se v ní utápíUmalené srdce doutá z té námUuuuUuuuV hlavě mám betonovou, vysokou a ledovouStěnu, ktorá cítí sám nikdoPrázdnota zaplňa vnitro, čo bývaloNádějů farbené až po krajZemlí drží a má v reťazoch šatný hlasSám v tom lučném tichu nezastalVšichni nám, i když výdámVe snech místa, kde bys nechtěl býtDo hlavy se mý tma vkládáMý se rozkládáMoju dušu zase znova utápáDo podané srdce zrádáHrbácaUuuuUuuuUuuuUuuuUuuuUuuuUuuuuuuuNemímám hlasy zvenkuI když mám vztich a strachV divadle, kde hraji můj senKulise zavál prachÁÁÁÁÁÁÁÁÓ, ê,Dýchám, kouzním!Nic jinýho necítím, mířím hloub, zvlášť na kdo se cítímJsem v dál, už ho nezvládámPusí nám, i když mídámVe svých místech, kde bys nechtěl býtDo hlavy mí se tma vloupá, hladina vstoupáA duše má, se v ní utápíUmalené srdce jdou na sténáchPusí nám, i když mídámVe svých místech, kde bys nechtěl býtDo hlavy mí se tma vloupá