Jsem řeka,
co čeká, co problémy oddálí.
Jsem sen,
co se nezdá, když oheň tvůj se zapálí.
Pak svítím jako hvězda,
co nebem se prohání.
Je na nás to nevzdat,
nespadni do mých tajných zbraní.
Jsem vzduch,
jsem duch,
co výchá,
každou noc tě probudí.
Jsem žár,
jsme pár,
nic se nevyrovná tvým obětím.
Jsi ještě mladá
a my máme čas.
Pak vědět,
co tě ráno napadá,
když tě zadusí můj vlas.
Kompromisů musíme dbát,
od dob, co se budem znát.
Není ale prostor na to se bát.
Až věcky létá odzvoní,
budem se k tomu smát.
A stáří se k nám nakloní,
tak budem snad při sobě stát.
Jsem stín,
jsem splín,
co tě přepadá,
když šedá barva zvítězí.
Váno, tobě dáno, když dostáváš se znesnází.
A když je to taková doba,
pojďme to vydržet a dotáhnout dál.
Jsi moje nejbližší osoba,
jeden z mála,
kdo o mě kdy snál.
Kompromisů musíme dbát,
od dob, co se budem znát.
Není ale prostor na to se bát.
Až věcky létá odzvoní,
budem se k tomu smát.
A stáří se k nám nakloní,
tak budem snad při sobě stát.
Kompromisů musíme dbát,
od dob, co se budem znát.
Není ale prostor na to se bát.
Až věcky létá odzvoní,
budem se k tomu smát.
A
stáří se k nám nakloní, tak budem...
...tak učem...
...při sobě stát.