Ehhm...
Zas mi není kůla,
tak beru papers,
dávám si tam filter,
pak *** kolik se vejde.
System mi ukázal,
že musím furt bejt zmrtý,
nach v tomhle světě přežít vážně nejde.
Rolím jeden,
potom dva a pak pět,
jsem z generace,
která je furt nasraná na svět.
O tom,
co zažil jsem ti,
klidně můžu vyprávět,
ale bohužel na to ty zmrdy ještě nemáš věc.
A v mý plecích za srdí,
mý plecící,
mý generace,
co nemá cím,
to jsem já a zmrdí mí.
Píšem na to,
když ty spíš,
hodně negra,
hodně vína,
když je to zase zbyt,
nehodíme se být jiný.
A v mý plecích za srdí,
mý plecící,
mý generace,
co nemá cím,
to jsem já a zmrdí mí.
Píšem na to,
když ty spíš,
hodně negra,
hodně vína,
když je to zase zbyt,
nehodíme se být jiný.
A v mý plecích za srdí,
občas prostě musíš zatopit pod kotlem,
dělat music pro lásku a ne pro ten potlesk.
Dělat holku štěstí,
když v hlavě máš bordel,
vytáhnout kůhly ze zad,
když blízký je pod ne.
Rozsrdit za paletu,
líznout za pálícím dvem,
mladý,
nic není nastálo,
mám v hlavě taky,
nejde je zastavit,
žádná z těch kurev,
za jizvy nestála.
Čekáme na den,
kdy už to přestane,
kdy půjdu spát,
ráno už nevstanu,
každý zná to,
tyhle ty bedstavy,
do píči.
Veď za srdí,
nech se cítim líp generácov,
co nemá cíl,
to jsem ráda zmrděný,
píšem na to,
když ty spíš,
hodně negrál,
hodně výjim,
a když to zase zví,
nebudeme se být jiný.
Veď za srdí,
nech se cítim líp generácov,
co nemá cíl,
to jsem ráda zmrděný,
píšem na to,
když ty spíš,
hodně negrál,
hodně výjim,
a když to zase zví,
nebudeme se být jiný.