Už s dálky mi byl blízký,
žel bych ještě dál,
a řekl bych, že zblízk, jak můj dvojník vypadal,
na skutečnost mě hřála,
a teplo střídal mráz,
když do těch blízkých dálav
mě
zval můj cizí hlas.
Pod poulicích bloudím,
jak vláhe v pomoři,
natažené ruce loudí stíny soumí doktoři,
duše stopa v bahně,
jindy vzácný pták,
na kterého nedosáhne žádný funebrák.
Den plný smutku hasne,
a štíři lezou o zděr,
jak je to hrůzně krásné, mír zase na výběr, jo,
dve hretů schutí šery a prýže naposled,
a mysl všem směry se rozletěla hned.
Povedám,
už dálky mi byl blízký, a šel bych ještě dál,
řekl bych, že zblízké k můj dvojník vypadal,
ale všechno se skutečnostně hřála a teplo střídal mráz,
když do těch blízkých dála v mě zval můj cizí hlas.