Na kopci z šedého kamení stojí bůhový slon.
Bílé kly jako antény,
na které si ladí do svých už nic satelitů
nové hify kanály.
A z nich se valí bez vavály,
no to by se divil i Salvátor dali.
To je temperament,
ten má ale talent,
každý chce být jako on.
Když si svá záda podrbá o zelený strom,
ani to dlouho netrvá, bací do stromu hrom.
A rozštípe ho na cucky,
slon vidí tu tříšť,
zatroubí nad tšením trom-trom-trom.
Z tříšťe vyloví dvě třísky a s nimi pak třísky,
třísky,
třísky,
třísk.
Hnca, hnca, hnca, hnca, třísky, třísky, třísk.
Trum-tududu,
trum-tududu.
S paličkama,
s trumpetou,
tlustýma nohama do země jako na timpány.
Tum-tum-tum-tum, tum-tum-tum-tum.
A už jej čineli, či-čim-čim-čim, či-čim-čim-čim.
A ta trubka.
Jenom jeden důhový malý slon,
a přitom tisíc a jeden ton.
Jenom jeden slon a hra je docela jako velká kapela.
A k tomu housle.
Flétna.
Hoboj.
Klarinet.
Triangle.
Lesní roh.
A celý orchester.
Basová kitara.
Bubny.
A kitara.
Klavír.
Jenom jeden důhový malý slon,
a přitom tisíc a jeden ton.
Jenom jeden slon a hra je docela jako velká kapela.
Život je jen psina,
a komu bylo zima,
ten se může pěkně s námi rozehřát.
Slonovi to ladí,
a když to rozparádí,
všechno je zkrátka akorát.
Život je jen psina,
a komu bylo zima,
ten se může pěkně s námi rozehrát.
Slonovi to ladí,
a když to rozparádí,
všechno je zkrátka akorát.
Jenom jeden důhový malý slon,
a přitom tisíc a jeden ton.
Jenom jeden slon a hra je docela jako velká kapela.
Ole!