Střešním oknem vidím plno hvězd,
noční úzkost přátelsky mě svírá,
abych nezapomněl na bolest,
zgrácí, když odhazuju širák,
zgrácí, když odhazuju širák.
Rodím se, když končí listopad,
pod výčka vám sypujem nejpísek,
sám už asi nedokážu spát,
když je nejhůř, že na růže píseň,
když je nejhůř, že na růže píseň.
Zapnu zprávy, chci ty věci znát,
musíme se přece o svět starát,
o svět, co vám tu chcem zanechat,
bez mindráků válek a zlejch nálad,
bez mindráků válek a zlejch nálad.
A nespletou nás mětí ambice,
lháři, tmáři, obchodníci s dobrem,
stopinovi čoku na klice,
strach je někdy tak zbytečnej problém,
strach je někdy tak zbytečnej problém.
Budu u vás bdít až do rána,
tichej strážce nevinnýho snění,
žádná bitva není prohraná,
každej z nás tu něco málo změní,
každej z nás tu něco málo změní.
Tak zesilte svý bluz, když křičí dav,
učte se a namáhejte mořek,
važte si jen spravidlivých práv,
všímejte si mraku na obloze,
všímejte si mraku na obloze.