Ráno,
rosa padá,
nese se v úně kuchyní,
kovárny
stoupá v klidném údolí.
Buben zdáli dňuní,
oják klepe na dveře,
za brance mě vzaly,
matka
pláče nevěře.
Dídy žít zemá,
nečekej na den spasení,
válka dražedná,
zom srti rozjezní.
Dlouhá cesta moje přes údolí vrán,
plno mrtvých kluků a ponokrutých rán.
Píšu,
drahá matko,
než zavolejí nás,
dnes do zvlých řad jdeme,
za nepřátelský pás.
Dídy žít zemá,
nečekej na den spasení,
válka dražedná,
zom srti rozjezní.
Ještě jeden řádek,
než pou sebe ***.
Popros, andělské nebe,
dej živé vody dbám.
Vody dbám,
dídy žít zemá,
nečekej na den spasení,
válka dražedná,
zom srti rozjezní.
