No kdo to vlastně ví, jak to tenkrát bylo
v době ledové, když se ochladilo
vše pomrzlo,
i ananas
copak nás to potrefilo, ještě že ten mráz
proměnil ho ve zmrzlinu ta chutná všem z nás
A proč si šlapat poštěstí,
proč svou hlavu věšet,
koukat na svět zamračeně,
pořád jenom brečet
vždyť se cpali ze mrzlinou i šťastní mamuti
A když se budem smát,
tak vykvetou nám růže,
a když se budem smát nic nemůže se stát
Ty vole, už se vohoblovám, to je v prdeli
Tati, to se přeci neříká
To máš pravdu Honzíku
Ale víš,
když se ti něco nedaří,
nebo ti není dobře,
tak se člověk občas neudrží a nějaké to slůvko ti sem tam plouzne
A
toho kumpána hral Erik Pardus
Ano Honzíku,
ten se nám po cestě taky nějak ztratil,
ale zůstala nám po něm tahle písnička
Kdo to vlastně ví,
jak to tenkrát bylo,
v době ledové,
když se oteplilo,
co si počnou bez mrzliny,
jsou jako ty,
návyky jsou nebezpečný i pro mamuty,
a jestli toho nenechají, mají to nahnutý
Erik byl správňácký
Tati, to bude smutno?
Trošku
Ale Honzíku,
to by si asi Erik nepřál
To je to poslední,
co by Erik chtěl,
aby lidi byli smutní
A právě proto hrál divadlo
I tuhle pohádku o zahradě divů,
aby nám všem bylo na světě veselejí
Proč si šlapat po štěstí,
proč svou hlavu věšet,
koukat na svět zamračeně,
pořád jenom brečet,
vždyť se cpali s mrzlinou i šťastní mamuty
A když se budem smát,
tak vykvetou nám růže,
a když se budem smát,
tak nic nás nepřemůže,
prostě když budem veselý, nic nemůže se stát,
nic stát