Říkala si, že se stává,
že se křídla po lámu,
po nocích, že nepřijdou rána
a i city někdy zeslábnou.
Ale nás, že drží víra,
že jsme příběh jako od Shakespearea,
ať na důkaz do fotek schovám,
že tě tu mám na dotek.
Říkala si, že tu bolí,
jako když se dotknem ráz,
a že nikdy nedovolíš,
aby protrhla se naše hráz.
Že mě pevně tvoje ruka svírá a jsem ten,
co ti kruchu zavírá,
že nemusím se bát tě mít rád.
Vždyť nám na řasách
spí andělský prach.
A tak
dávám sásku na tvůj lásku a do nebe se propadám,
díky tobě do nebe se propadám.
A tak dávám sásku na tvůj lásku a do nebe se propadám,
díky tobě do nebe se propadám.
Říkala si, že to hřmění,
co mi slyšíš na duši,
se jednoho dne v ticho změní,
až mé srdce vytuší.
Že ať se děje, co se děje,
jsi můj ostrov v moři bez naděje,
že nemusím se bát tě mít rád.
Vždyť nám na řasách
spí andělský prach.
A tak dávám sásku na tvůj lásku a do nebe se propadám,
díky tobě do nebe se propadám.
A tak dávám sásku na tvůj lásku a do nebe se propadám,
díky tobě do nebe se propadám.
A tak dávám sásku
na tvůj lásku a do nebe se propadám,
díky tobě do nebe se propadám.
A tak dávám sásku na tvůj lásku a do nebe se propadám,
díky tobě do nebe se propadám.