Ninja?
Ninja?
Ninja?
Dlouho nechal jsem se vést,
taky nechal se unést,
teď to dělám podle sebe, obavy se musí smést.
Věřím ve svou sílu bez názoru těch jiných hvězd,
lidi okolom někteří nechtěli do hry přinést.
Žádné pozitiv a rady stále otačí se zády,
budou moudří jako Google,
i když vybočíme zhrady,
nemáme nosy ani brady,
vzhůru vysoko jak hrady,
nepřejí nám ten úspěch,
jak kdyby jsme patřili do vlády.
Nemudu poslouchat ty věty moudrych lidí z kisplanety,
kde si každý hrabe pro sebe,
bez sebe jí krevety.
Při plné tváře další mety,
lambo flipují nesvěty,
je to závislosti žere,
přitom smutné jsou životy,
tak to zastav,
nebuď stroj,
ve své hrudí nosíš zdroj,
přines světlo do všech koutů,
jako bys byl ohňostroj.
Vylež ti rozum jako zbroj,
kolem lidí jako roj,
vezmi všechny kolem sebe do jednoty,
je pak svoj.
Zazády tvé méno špiní,
pod nohy ti kopou hlínu,
myslíš si,
že jsou fakt finní,
protož slapou pod tvem stínu,
tváří se,
že jsou nevinní a že neví o svém cinu,
když všechny co mají sny,
musí věnovat ten tlynu.
Známe se,
každý v tvojim patách leze,
musí okamžitě pryč,
poprvnu se dolů sveze,
každý vidí jen jak veze se pod slavě,
pak se třese,
když se všechno to,
co chce jinému naučet vleze.
Je to kletba,
která zkřizne,
když se do jazyku hryzne,
ten co vyžívá se s tobě a ostatní radši,
když se časopak po krku řízne,
vina v něm nevžiju,
význe ze své vlastní kyselosti.
Každý člověk sám pak zkřizne,
když se snaží odvojbát,
jí a vytěsnit ty keci,
vzpamátuj se,
nebuď dáším těchto chůli,
ním co v kleci,
probuď tvojí vlastní mysl,
lepší mít duši než věci,
ty za svým doku nosíš v sobě krve, aspoň deci.