Usnul dávno les i řeka,
stichla dla žbarušných měst.
A všichni lidé šli spát.
Jenom já tu stále čekám,
kterou přijdeš ze tří cest.
Snad se splní mé přání
vzít do svých dlaní dlanin,
hebkou
jak jarní tráva,
bílou jak den,
když z rosy vstává sám,
sám, sám.
Chodím sem a tam
dotmyptám se,
kde tě hledat mám.
Jenže nikdo neví nic,
nikdo neví co mi říct.
A já marně, marně doufám,
že jak pírko holubík, slédneš sem
na měkou stráně.
Přesto měřím krok i čas,
vím, že zítra přijdu zas.
Budu hledat,
než tě najdu a pak se sesám pochlubím,
že tvou dlaně ve svém mám.
Dlaně
ve svém mám.
Dlaně dávno opuštěná
jemnou vláhou hladí déšť.
A já chodím tu sám,
šeptám hlásky tvého jména,
v písku čmárám monogram.
Co splní mé přání,
vzít do svých dlaní dlaně.
Či soul jak jarní tání,
když voda proudí z luk a strání.
Sám,
sám,
sám.
Chodím sem
a tam,
tak mi ptám se,
kde tě hledat mám.
Zítra přijdu zas,
budu hledat,
než tě najdu a pak se cestám pochlubím,
že tvou dlaně ve svém mám.
Já rád,
že tvou dlaně ve svém mám.