Mám chuť
probodnout se věží,
co padá vzhůru.
Koukám,
jak se mně stoje žít,
a dělám inventúru.
Už jsem se rozloučil tu se všema,
teď sedím a mám oba dilema.
Broukám,
to jenom motor běží,
v dálce dračí, oči hoří,
v uších šumí moře.
Měsíc ten si pohovoří,
s mlhou na stolový hoře,
jako by upíl z ní chvílema,
já sedím a mám oba dilema.
Bůh ví,
kdo tvoří,
ten i boří.
Zpílám všem těm, co se ptají,
a já jim ještě odpovídám.
Zpílám všem, co usínají,
zatímco já tu za ně hlídám.
Unaven před dlouhýma mýlema,
jen sedím a mám oba dilema.
Zpívám
a oči zhasínají.
03:27
05:12
03:40
06:15
