Když ráno čtu v tvých očích, jsem stát čistoprvá.
Mám strach, že láska skončí, mám strach, že potrvá.
Pak ničí hlas, z hůry zavelí a truba čtroubí před a léta běží zpět.
Najednou je mě i tobě, divu krásných devatenáct let.
Když večerčku v tvých očích má lásko jediná, když jiskra nepřeskočí a spadne do klína.
Pak zase hlas, z hůry zavelí, já k ordem švihám hned, jak zoro svoje ze.
Najednou je mě i tobě, divu krásných devatenáct let.
Když stihne noc a ty usínáš, ta chvíle před ránem, já chci tvý si rány.
Hamletem a Romem a možná, že i Dardanianem být, Dardanianem být.
Pod tvou řívou sen se vzpíná, bíje rok i Kolombína, na poštáři v tobě přijímá, divu krásných devatenáct let.
Když pěch se změní v chůzi a chůze v krok sunkrou, čekám na dotek můzy, jak hřebec na obrov.
Ale ten hlas z hůry nevelí, teď zastavil se svět, teď zastavil se sil.
Nikomu se ani nesní, že máš oči jako lesní met, jako lesní met.
Koukáš na mě pod mě šile, zachumlaná do košile, však zas bude mě i tobě, divu krásných devatenáct let.
www.arkance-systems.cz