Na konci městaOn ví, že k žití je třebai kousek tvrdého hůleba.Líbá své dětičky,stírá jim slzičkya pak jim dobrou noc vřát.Dětičky, jděte už spát,tatíček musí jít rád.Dětičky, jděte už spát,když práci nedá nám fabrika,uživí nás harmonika.Dětičky, jděte už spát,nechte si o štěstí znát,snad ráno přijde váš tatíčeka přinese na klebíček.Hospoda zpívásmutně i veselé,bolí však tátu jeho srdce.Slzičku skrývána grož, když nesmělenatahuje své zhublé ruce.Uprostřed vluku a kříkuvezme v klín svou harmoníku.Srdce všem dostaje,když tiše zahraje.Vzpomínku na dětí své.Dětičky, jděte už spát,tatíček musí jít rád.V hospodě čekají lidičkyna jeho smutné písničky.Dětičky, jděte už spát,nechte si o štěstí znát.Až ráno přijde,přijde váš tatíčeka přinese na chlebíček.Dětičky, jděte už spát,nechte si o štěstí znát.Až ráno přijde,přijde váš tatíčeka přinese na chlebíček.