Mrak černých vran,
na město náhle vrch zvláštní stín.
S ním i strach.
Ten, kdo dřív jen klel,
se modlí.
Kdo si se v přítmí skryl,
měl nůž.
Jeden muž, jenž zákon ctil,
tiše k zemi pad.
A tu noc
ho pryč vezmůs.
Vůz má čel dešť
a zněl jen zvon
a v dálce kříž.
V ústách jen kůň,
vez náklad
svůj ke kříži blíž.
Dešť vůz a pláč,
sleva
se v tmách,
sleva
se dál ve vzpomínkách.
Vůz blátem jel,
když míjel strom,
jen kluk tam stál.
Kůň táhl ten vůz,
dešť větver bal a kluk se bál.
Dešť vůz a pláč,
sleva se v tmách,
žal vítr svál,
kluk stál tam dál.
Za tou zdí *** v kámen ve psat.
Hájil právo,
zákon a čest.
Jistě Bůh se zmílil,
proč mi tátu pral.
Jak myzel mrak těch mram,
myzel v dálce i ten vůz.
Vůz
blátem jel,
když míjel strom,
jen kluk tam stál.
Kůň táhl ten vůz,
dešť větver bal
a kluk se bál.