Já zpívám rád zase jednou písničku o rodným údolí
o vzpomínkách, které když se sejdou
srdce po nich nikdy nebolí
když potají jsme dobrodruzy byli
jak desperánost co vlak čekají
jak desperánost co vlak čekají
Cestou domů pod lampou jsme hnáli
píseň pro ten večer poslední
a v doku jsme se taky trochu báli
až všední den se zítra rozední
pak v sobotu jsme na nádraží stáli
jak desperánost co vlak čekají
jak desperánost co vlak čekají
Táborák byl oheňkou kopníků
na hospodach pak zlato kopů bára
my slyšeli jsme rachot dostavníků
kdo píseň o nich přece každý znála
a často jsme se málem zapomněli
jak desperánost co vlak čekají
jak desperánost co vlak čekají
Když vítr v pravou chvíli mrd i odbá
slunce vyšlo my se mohli smát
na průsmyku poslední sníh rostá
my za snem zlata mohli se pak dát
divnou naději se potom chvěli
jak desperánost co vlak čekají
jak desperánost co vlak čekají
Vlak věčnosti už do zatáčky důmí
do útoku jde nepřítel čas
my schopíme se jak jen mládí umí
tu starou stezku oslavíme zas
jakou stezku?
no přece tu, kterou jsme nikdy nezradili
jak desperánost co vlak čekají
jak desperánost co vlak čekají
jak desperánost co vlak čekají
jak desperánost co vlak čekají
jak desperánost co vlak čekají