Já zpívám rád zase jednou písničku o rodným údolío vzpomínkách, které když se sejdousrdce po nich nikdy nebolíkdyž potají jsme dobrodruzy bylijak desperánost co vlak čekajíjak desperánost co vlak čekajíCestou domů pod lampou jsme hnálipíseň pro ten večer poslednía v doku jsme se taky trochu báliaž všední den se zítra rozednípak v sobotu jsme na nádraží stálijak desperánost co vlak čekajíjak desperánost co vlak čekajíTáborák byl oheňkou kopníkůna hospodach pak zlato kopů báramy slyšeli jsme rachot dostavníkůkdo píseň o nich přece každý ználaa často jsme se málem zapomnělijak desperánost co vlak čekajíjak desperánost co vlak čekajíKdyž vítr v pravou chvíli mrd i odbáslunce vyšlo my se mohli smátna průsmyku poslední sníh rostámy za snem zlata mohli se pak dátdivnou naději se potom chvělijak desperánost co vlak čekajíjak desperánost co vlak čekajíVlak věčnosti už do zatáčky důmído útoku jde nepřítel časmy schopíme se jak jen mládí umítu starou stezku oslavíme zasjakou stezku?no přece tu, kterou jsme nikdy nezradilijak desperánost co vlak čekajíjak desperánost co vlak čekajíjak desperánost co vlak čekajíjak desperánost co vlak čekajíjak desperánost co vlak čekají