Nyní mám naštěstí další šťastnou povinnost oznámit, že tady máme dalšího hostaa tím je moje kamarádka, slovenská písničkářka Mirka Miškechová.Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí, i přes pár cizích slov,tvý dopisy jsem zvládal přečíst z ty cizí, převažují ty známý,co je to s námi, sakra, co je to s námi.Ještě včera právili jsme narodnako, až na malé odchýlky,dnes připadám si jako tako, keďže všetky slova, co zjezdají sami,co je to s námi, sakra.Co je to s námi?Včera jsem ti zvládal rozumět, furt chápu jednotlivěji slova,lenže uniká ti zmysel věd, treba to zkoušet zase znova.Dívám se do slovníku a zkouším zahnat zlej se,že včera byl jsem tvůj svět a dnes už nejsem.Dívám se do slovníka a smutno je mi, že už jsem jen cudzinka,v tvojí zemí.Ještě včera mluvili jsme stejnou řeči,ale společná slovní zásoba se tenčí,můj ostrov tip ztrácí před a už jen neřeže,a nezvratně trhá a trhá a trhá hovoru nit.Ještě včera právili jsme narovnako,no slova měňa významí a každálo, co stane vrakom,co známí jsou neznámí a čo je hlavné,pletěme si hlavně a to hlavně zhlávaný.Včera říkala jsi mi pornoty,dnes se učíš abecedu,a já čakám, co zas vypotíš.Při mně buď, no viac ma nebuď.Dívám se do slovníku a zkouším zahnat zlej sen,že včera byl jsem tvůj svět a dnes už nejsem.Dívám se do slovníka a smutno je mi,že už jsem jen cudzinka v tvojej zemi.Ještě včera vraveli jsme bez problémů,teraz najlepšie si rozuměme,keď jsme nemoc.Slova podívají nás, ano zradí,a já už si dávno medzi riadkami neporadím.Ještě včera mluvili jsme stejnou řečí,ale v zákoutích vět na nás číhá nebezpečí.Slova zákeř zná, jak je dovatí hati,co v křivolakých souvětích.Nás dozajista zradí.Před sebou máme slepou mapu,možno, že nám chýba snaha.Vždyť tvou zečtěle stále chápu,moci iba, keď som nahá.Dívám se do slovníku a zkouším zahat zlej sen,že včera byl jsem tvůj svět a teď už nejsem.Dívám se do slovníka a smutno je mi,že už jsem jen cudzinka v tvojej zemi.že už jsem jen cudzinka v tvojej zemi.že už jsem jen cudzinka v tvojej zemi.že už jsem jen cudzinka v tvojej zemi.