Ve věži tajmné,
kde oheň tiše dýchá,
hledají život,
co nezrodil se z ženy.
Nezmasa,
neskrve,
tím zákon porušen,
ze slova rtu ti kamene a hlíny se tu nový život míchá.
Mám chránit vyslance,
ale stíny mě honí.
Na zdech jsou znaky, jak z knih džábelsky pálí.
Oči Rudolfa viděli víc,
mnohem víc.
Tak co se tu děje,
řekni můj králi.
Temnou vidím,
věř dá se, že hoří.
Za noci deštivé,
když město spí,
učenci potají.
Tam život tvoří,
o tomto tajemství,
jen císař ví.
Na hradě život, smrt i naděje spí.
V ohni se rodí stíny sny.
Co když ten plamen však není klám,
nezjím ho poprvé,
už dobře ho znám.
Co když ten plamen ji opravdu skrývá,
co když ta tváře snu teď na mě se dívá.
Co když to není klám a vážně je živá,
co když mě hledáš ve věži skrytá.
Co když ten plamen ji opravdu skrývá,
co když to není klám a vážně je živá,
co když mě hledáš
ve věži skrytá.
Rytíři bez války k čemu jediš tít?
Komu dáš srdce,
když bitvy skončily?
Znal jsi jen krev,
však víc chceš mít.
Lásku sníš, se tvé kroky míly.