Na hranicích čekal jsem tři hodiny,
ke všemu jsou všude řvoucí rodiny.
Děcko na mě zezadu furt doráží,
ještě říká tě se kámo na pláži.
Přede mnou je zapocená familie,
tak tyhle ty se vážně tej den nemily.
A sednou si jsem byla chyba školácká,
vítá republika Chorvatská.
Z autobusu vykopli nás raz, dva, tři,
v ruku mám kufry, co mi nepatří,
ještě že na tom svým mám kód 785.
Kurva jak kokot,
ubytování je taky dobrý *,
i soused přes balkón si žije líp.
Bez klymošky vedlo na plácku,
no prostě vítejte v Chorvatsku.
Vyvalit se na pláž k tomu metrpy,
s Karlovačkem půjde život líp.
Ještě vindařízky, co mám z domova,
a trošičku salámu *** kolova.
Jsme tu jako párky na grilu,
sousedovic nohu mám na týlu.
Stará paní v rouše,
evině,
co ne,
vítejte v Chorvatské dědině.
Taky koupím domů tretky za kuny,
stánkařetu počítám už na tuny.
To vedlo mě tu vážně zabije,
toho spraví jenom sloná rakie.
Dělám si v tomu pečený kukurus,
za to máte u mě bezvýznamné plus.
Když odjíždím, kápne slza na tácku,
že tohle zažiješ jen v Chorvatsku.
Jenom zažiju.
A příští rok zase žijí v Chorvatsku.