Počkej, to nejsme to
Počkej, to nejsme to
Chata mi podel řeky, chodím roky
Na nebi šedé deky, zrovna sváže lipa
Papír míjím, ploty modré, popelnice z polepy
Náhle se zastavím, tohle je deja vu
Vrátím se zpátky a tam za vrátky
Vidím věk, co už jsem někde byl
Viděl takovou dílnu garáž, maličký domek
A v něm za oknem sedí Honza Nedvin
A já, byl jsem úplně vedle
A já, chtěl se smát i prečet
A já, nic než prázdné ruce
A já, ucítil jeho srdce
Před malým pozemkem vstála dvě auta
Jeho žena Pavla byla nejspíš doma
Uvnitř čísla popisného 131
Na dvorku West Island Terrier
Na dvorku West Island Terrier

A mě kouká a jeho pán jakoby zbaven vší slávy
Možná skládá, možná jen sleduje zprávy
Stále tomu nevěřím, tak kontroluju zvonek
A na něm černým fixem lakonické nedvěd
Je tu sám, jako zmatené dítě
Je tu sám, obdařen hurónským smíchem
Je tu sám, a svět kolem se změnil
Je tu sám, veden do ztracená něhy
Všechno je to jako v tom filmovém dokumentu
Teď tady hledám stopy bohatství
A úspěchu umělec, co by měl mít
S vlnobytím bazé
V přístavku kouří a na monitor dívá se
Říkám si, co mu asi běží hlavou
Ze stupy pády možná jen vzpomínka nasekanou
Nebo že tu jako brácha nebude věčně načas
Víc nezáraje firma nedvěd
Tak rád bych objal toho vratkého muže
Tak rád mu řekl, že stále může
Pátrat po svém bohu i v mojí duši
Ať už má to odpuštění, po kterém touží
Ať už má to odpuštění, po kterém touží
Ať už má to odpuštění, po kterém touží