Budík zvedá ráno a pozdvěhuje výčka,
má ruka s tvou se vážit na každodenní slib.
Kdo ví, co je láska, snad nebeplý sluncí,
nebo důvěra, co věří na každodenní slib.
Jak dlouhá půjď, co míří neví kám,
jak písnička, co zpíváš, abys nebyl sám.
Du-du-du-du, du-du-du-du.
Budík zvedá ráno s zahlícem tvou kůži,
může stáhnout,
když se styská,
když láska nedá spát.
Přes kamení světu nás nese naše touhá,
těch vzestupů a pádů, co odnaučila.
Jak dlouhá půjď,
co míří neví kám,
jak písnička,
co zpíváš,
abys nebyl sám.
Du-du-du-du, du-du-du-du.
Budík zvedá ráno a pozdvěhuje výčka,
má ruka s tvou se vážit na každodenní slib.
