Když jsme byli malí,
říkali nám doma,
to není pro tebe,
až vyrosteš má čas, a přitom často tenkrát.
Zvel vlouda byl Tomář, že si to připomínám,
připomínám a zás,
že si to připomínám.
A zás.
Když jsme byli malí,
slunce bylo velké,
a od těch
kaštanů ulice zelená.
Když jsme se častokrát,
pak vracívali s mlékem,
byla ta ulice,
oh,
i s námi odžená.
Byla ta ulice,
oh, i s námi odžená.
Potom jsme vyrostli,
a přes noc bylo léto,
a netak nahaté,
když slunce hřálo víc.
A kde kdo na nás přišel
s jednou hořkou větou,
že z toho všeho v nás uvnitř nezbyla už nic.
A že někde
uvnitř a nesebylo už nic.
A když jsme byli malí,
chyběla nám slova,
co chcete odmrňat.
Mám mrnět platný hlas,
chci,
aby každopádně z Komára byl Tomář.
A nikdy nám velblůda nebyl rozplukná.
A když jsme byli malí,
chyběla nám slova,
co chcete odmrňat.