Pátý zvon, když vy zvání,
dívčí ústa dolíbáš,
znáš jen věčný morský houpání
a lásku k bílým velrybám.
Znáš jen věčný morský houpání
a lásku k bílým velrybám.
Zná ho každý harpunér,
to vzásmí bílý proklechtý,
chvátá na kutrči na špunér
a má ho ryba v zajetí.
A se mnou, chlapci, má ho ryba v zajetí.
Dlouhý tělo porvaní,
bílý jako zašlej sníh,
léta vidí rybář ve spaní
a rána pálej víc než lých.
A se mnou, léta vidí rybář ve spaní
a rána pálej víc než lých.
A se mnou,
léta vidí rybář ve spaní
a rána pálej víc než lých.
Bílej vorvaň uniká,
já sám mnoha koších míval stráž,
už víc se mně to netýká.
Já sám mnoha koších míval stráž,
už víc se mně to netýká.
Pátý slon, když mi zvání,
sám se s domu to líbám,
dál mě věčná touha pohání,
do krč mi k bílem velrybám.
Dál mě věčná touha pohání,
do krč mi k bílem velrybám.