Leží si kamínek u rušné cesty.
Oblázek bílý bez povšimnutí.
Spoustu aut proježdí, řítí se městy.
Lidi řekněte, kdo vás spěchat nutí.
Kolony ze všech stran donotí stát.
Auta už nemohou řítit se dál.
V jednom jeho očička chce si teď hrát.
Uvidí oblázek, jupí!
Honem pro něj, ať jedem dál.
Schová si oblázek, v kapse ho má.
Ho, ho, ho!
Co to je, co se děje?
Kamínek zpívá!
Holčička směje si, radost teď má.
Kamarád v kapsečce na ní mává.
Jsem bílý oblázek, nele daj a ký.
Umím se smát a rád mluvím taky.
Ve vodě na pláži mám spoustu bratrů.
Ti jsou ošlehaní od silných větrů.
Holčička s kamenem kapsu svou sdílí.
Oblázek bílý jí vypráví rád.
Když má den smutný, tak jí rozveselí.
On je tu pro ní, je fajn kamarád.
Jsem bílý oblázek, nele daj a ký.
Umím se smát a rád mluvím taky.
Ve vodě na pláži mám spoustu bratrů.
Ti jsou ošlehaní od silných větrů.
Už není kamínek na světě sád.
Holčička vzáhom možná i k vám.
Koupni se na cestu, zda tam není.
Nepřejdi, dívej se po věl cesty.
To není jen kamení.
Zda tam čeká bílý oblázek,
kamarád tvůj.