V
zrcadle ji šeplují tmavo-modré stuhy,
A jsou to ty,
co sama nosíváš,
Ráma jsou bez tebe jedno jako druhý,
Sama to dobře víš, tak proč se ukrýváš?
Už dávno minul čas, kdy zněla blídná slova,
Zůstaly dluhy
z nevyřešených vět,
Modrá a bílá je vše, co nám zbylo,
Ze pší té krásy našich mladých let.
Život je na chvíli,
tak všechno hezké zmizí,
Svatné i růže, nad níž tajel se ti ***,
Jen slunce bude dál kreslit žluté dohy,
V tomhletom pokoji pošediví z***.
Pošediví z***.
