Den už má na kaháku, já tu stojím sám.Pod zimním chladném vánku smutnou duši mám.Ty stavby z betonu prý měly chránit nás.Až přijde naše chvíle, až přijde ten čas.Na tohle území vyrostly pevnosti jako pevná síť betonových hranic.Symboly snažení, symboly hrdosti nakonec pak stejně byly na nic a jsou tu dál.Pevnosti zvučných názvů, jak je život psál.Smolkov, Porel, Haníčka, Adam a tak dál.Orlík, Pouda, Šibenice, znávý Dobrošov.Je to víc jak půl století nenacházným slovím.Tenkrát je stavěli hrdí a rozhodní.Dátové od rodin, co k válce jsou nevhodní.Každý čekal na rozkaz a pak smutně domů šel, když celou tu dobu žádný rozkaz nepřišel.Na tohle území vyrostly pevnosti jako pevná síť betonových hranic.Symboli snažení, symboli hrdosti nakonec pak stejně byly na nic a jsou tu dál.Se zbraní v ruce chtěli bránit svojí zem.Neváhali postavit se čelem proti všem.Jako věčné memento teď do oblaků ční betonové hranice a pocit zklamání.Na tomhle území vyrostly pevnosti jako pevná síť betonových hranic.Symboli snažení, symboli hrdosti nakonec pak stejně byly na nic a jsou tu dál.A jsou tu dál.