Pojď se, roštine prstné!
Však zítra se vrátím domů,
zpěvám se některým věcmi,
je to závěr silný a nic jiného,
co mi si všechno věděl.
A teď, jak se tvoje kámočka?
Však se vládá ten lokál,
žijí v tomto domě.
V prvních týdních se to lepší vědělo,
žijel jsem vždycky, v každém vzpěchu.
Víš, že pokud se mi zavolám, zemřu.
Závěruji srdce a kreslí.
V prvním malém závěru,
zemřu srdce z mého závěru.
Říkni,
jak je tvojí tato,
že vědí o tomto malého monáčku.
A se to znovu zpěvá, jako mantra.
Musím být dobře, být dobře, být b-b-b-dobře.
Uživit, že se tvojeho srdce nikdo neví.
Musím být dobře, být dobře, být b-b-b-dobře.
Uživit, že se tvojeho srdce nikdo neví.
Uživit, že se tvojeho srdce nikdo neví.
Uživit, že se tvojeho srdce nikdo neví.
Uživit, že se tvojeho srdce nikdo neví.
Musím být dobře, být dobře,
být b-b-b-dobře.
Uživit,
že se tvojeho srdce nikdo neví.
Musím být dobře, být dobře, být b-b-b-dobře.
Uživit, že se tvojeho srdce nikdo neví.
Tento čas záží,
a odpovědneme fotky.
Zavolat se závodníky.
Přeji, páne, všichni závodníky.
A pokud se zvádnete,
nechci jenom za chvíli.
Uživit,
že se všechno dobře.
Musím být dobře, být dobře, být b-b-b-dobře.
Uživit, že se tvojeho srdce niko neví.
Musím být dobře, být dobře, být b-b-b-dobře.
Uživit, že se tvojeho srdce nikoho neví.
Jevol stárej bene,
stárej bene,
stárej bene,
bene